|
|
Má první opravdová stávka
Světe, ukaž se!
Každý se jednou rozhodne, že vůči němu nebylo jednáno fér. A já se rozhodl před pár dny!
Ve středu 17.3.2010 jsem si šel lehnout a u toho jsem přemýšlel nad platností mé tramvajenky. Říkal jsem si: „Nevím jestli je prošlá, tak se zítra kouknu na validátor na Dejvické a kdyžtak si koupím jízdenku.“ Po chvilkovém uklidnění mi začalo vrtat hlavou, jestli tam onen validátor bude a jestli bude tramvajenka nabitá. Naštěstí jsem po chvilce usnul a dál na to nemyslel.
Druhý den, čtvrtek 18.3.2010, jsem vstal a vydal se k taťuldovi do práce na oběd. Sestoupivše do stanice Dejvická jsem se začal rozhlížet validátoru. Ač jsem prošel vestibulem a nástupištěm sem a tam, nenašel jsem po něm ani zmíňku. Kolem automatů na jízdenky jsem prošel bez povšimnutí a nastoupil do metra. S tím, že určitě je legitimace ještě platná. Na Muzeu, oblíbené to baště revizorů, jsem s obavami přestoupil na linku „C“, kterou se kontroloři rádi vozí. A neomylně tam byli! Četl jsem si a přišli už mezi Muzeem a Hlavním nádražím. Docela mě překvapili, jelikož jsem zapomněl při nástupu zkontrolovat terén.
„Dobrý den, jízdní doklad prosím.“ Podal jsem mu svojí Opencard a on jí přiložil k tomu svému strojku. „Už jí máte týden prošlou, pane. Zaplatíte hned, nebo až na přepážce?“ Ani mi nedal šanci to okecat, zmetek. „Až na přepážce.“ „Tak vás poprosím o občanský průkaz.“ Vydal jsem i druhou legitimaci. Začal vypisovat protokol o pokutě. Přesný čas mého prohřešku je 11:44 v úseku Florenc-Vltavská a vykonavatel má identifikační číslo 7235/185. Tebe si budu pamatovat, dědku! Celou střední školu si poctivě kupuji tramvajenku! Nejčastěji jsem si jí chodil kupovat ještě před uplynutím platnosti té předchozí! A teď po týdnu, co mi neplatí mě pokutují? To není fér...
Hned po obědě jsem si byl nucen zakoupit měsíční lítačku a o 13 dní později jsem ukázal v budově dopravního podniku, kde jsem potupně pokutu zaplatil. Tím končí první část příběhu. Ta smutná, plná nespravedlnosti a hlavně postrádající soucit.
O nějaký ten týden později, mě začala přepadat ona myšlenka, že se nějak dopravnímu podniku pomstím. Žádné bombové útoky ani nařezáváni kolejí nepřipadalo v úvahu, protože se mi nechce se vážně zaplést se zákonem. A tak mi došla zajímavá věc. Co spojit příjemné s užitečným? To by šlo. Budu jezdit na kole, tak dlouho, než se dluh DPP umaže. To znamená asi 3 měsíce nepoužít vozidlo městské hromadné dopravy a jezdit na kole nebo chodit pěšky. Já budu mít pocit zadostiučinění, naplnění mého rebelského záměru a zároveň si polepším s fyzičkou. Nebudu dokonce přitěžovat pražskému ovzduší tou troškou splodin, co by za můj odvoz vypustily autobusy a elektrárny, vyrábějící elektřinu pro metro a tramvaje.
Už vím proč Frantíci tak často stávkují. Je to krásný pocit. Manifestovat svou vůli světu, ikdyž se prd změní. Je mi jasné, že mých 720 Kč, co MHD nedostane, je nepožene do kritické situace ani do nějakých problémů. Je mi jedno, že revizoři budou stále stejní. Je mi jedno, že se o mém rozhodnutí skoro nikdo neozví. Je mi to jedno, protože tu jde jen o můj pocit. Jak by řekl jeden můj spolužák: „ Je to o tom, že si honíš svoje ego!“ Je to o tom, že jsem se rozhodl a taky to splním. A navíc projíždět Prahou na kole je krásná podívaná. Ať v noci nebo ve dne.
Mimochodem, stávku jsem zahájil po uplynutí platnosti legitimace. Ta vypršela 16.4.2010 v pátek. Dnes je první den rebelie a je 20.4.2010, úterý.
P.S.: Ale na tebe, ty zakomplexovanej dědulo nezapomenu! Číslo 7235/185 bude na vždy zapsáno na seznam ošklivých!
Napsat komentář
| |
|
Komentáře [0]
| |
| |
|
|
